Závist a předsudky

Závist. Jedna z nejhorších lidských vlastností. Ikdyž spousta z nás nechce tak závidí. Tamhleté holce závidíš její zadek, tamhleté zase její vlasy. Kluk klukovi závidí auto. Spousta lidí i závidí ostatním dobrou náladu. Ale proč? Vždyť když to mají ostatní, proč bys to nemohl/a mít i TY? Jo jasně jsou věci, které prostě zákonitě nemůžeš mít už zítra, ale proč se vlastně nevydat na cestu k získání toho co doopravdy chceš? Jsou i věci co třeba nikdy nezískáš, ale můžeš se přeci pokusit se k tomu cíli alespoň co nejvíce přiblížit.

A klidně se vsadím, že jsou i na Tobě věci, co ti ostatní závidí. Najdi i Ty ty své přednosti a soustřeď se na ně, jestli třeba vlastně to, co vlastníš není pro tebe lepší než to po čem tolik toužíš a závidíš ostatním.

Není pravým uměním mít vše, ale dokázat být spokojený i s tím co máš. Vždyť člověk co se dokáže radovat i z maličkostí je jedním z nejšťastnějších tvorů.

Každý závidí jen to co nemá a když to získá zjistí, že to vlastně nebylo doopravdy to co chtěl. A z toho se pak stává jeden nepřetržitý životní kolotoč, ze kterého se nelehko vystupuje, ale jakmile je člověk jednou venku, je to bezva pocit.


Předsudky. Další z 'věcí', které hrozně ovlivňují naší společnost. "Hele slyšela jsem o ní, že se chová jako roztažnožka, s tou nechci mít nic společného." - Největším paradoxem je, když následně zjistíte, že ta dotyčná s nikým nikdy nic neměla. Nedávejte na názory ostatních, nejdříve člověka poznejte sami, pokud tu možnost máte a vytvořte si SVŮJ vlastní názor. A myslím, že člověk by ani moc neměl dávat na první dojem. Jo jasně  ten je důležitý, ale z vlastní zkušenosti vím, že   na prvních shledáních hrozně nervózní  a prostě se nechovám tak, jako když už Vás znám a cítím se s Vámi v pohodě.

Nemějte předsudky ani k lidem ani činnostem. Prostě k ničemu co vlastně ani neznáte na vlastní kůži. Poznávejte, objevujte a tvořte si vlastní názory.

Změna je životní proces

'Změnil/a ses." Věta, kterou podle mě každý z nás jednou za život uslyší. Ale proč vlastně většina lidí kouká na změnu jako na něco špatného? Každý z nás se během života tak nějak hledá a přizpůsobuje se tomu, kdo vlastně je. Já si třeba myslím, že člověk by se tímhle směrem měl vyvíjet, protože každý den je co zlepšovat.

Většinou lidem Vaše změna vadí jen z důvodu, že třeba nejste takoví, jaký by Vás oni chtěli mít. Ale proč se někomu takhle podřizovat a dělat ze sebe vlastně někoho jiného než doopravdy jste? Buď Vás takové musí příjmout nebo můžou jít. Takové lidi si u těla nedržte.

Může se stát i to, že si lidi budou ukazovat a šeptat si za rohem, ale proč? Proč každý tolik řeší to, jak se lidi mění, když se postupem času aspoň minimálně změní úplně každý?

Máš pocit, že už ti ta barva vlasů nesluší? Jen do toho změň to. Myslíš, že se chováš moc dětinsky? Přehodnoť své chování a změň to. Nebaví tě tvá práce? Změň jí. Neboj se tolik těch změn, vždycky to nějak dopadne:)

Dělejte věci, které chcete vy a ne to co chtějí ostatní. Vždy vše děláte jen a jen pro sebe a pak budete šťastnější než pod nátlakem okolí o tom, kdo vlastně máte být

Ráda bych tu citovala kousek z jedné písničky, který tak nějak říká to, co Vám tímhle chci sdělit

Když se probudíš a celý tvůj svět se přetočí,je to jiné a ty to musíš sám vidět a musíš, musíš s tím jít.
To je jednoduše dospívání.Nedívej se na to negativně. Musíš to vidět tak, jak ti to bylo dáno.Myslím, že tak moc jak čas dokáže být šílený už brzo ucítíš jak to všechno je a  kde jsi měl být.Nikdy se už nebudeš cítit jako bys patřil někam jinam. Nemusíš předstírat, že je to vždy lehké.Jen to nech jít a ztotožni se s tím.Nemůžeš to vydržet, Tvé staré já nebo staré toto nebo staré tamto,protože jsi si vědom své změny.Není to měnění se špatným způsobem,je to jen měnění se,protože to je to co se v životě děje.Vyrůstáš.Všichni jdou dál a učí se.
Zůstaň upřímný sám k sobě,změna není špatná věc a nikdy nebyla,ale na konci dne víš, že pořád jsi ta samá osoba a to kde je tvé srdce,to se nikdy nezmění.

Doufám, že ten překlad není moc kostrbatý a jde z toho vidět, co se tím myslí:)

Síla slova ne

Určitě to spousta z Vás zná. Máte svoje kamarády tak moc rádi, že by jste pro ně udělali vážně naprosto cokoliv i na úkor Vašeho štěstí. Ale zamysleli jste se jestli to tak je i naopak? A pokud si myslíte, že ano přesvědčili Vás o tom?

Z vlastní zkušenosti jsem se naučila, že věřit může člověk na 100% jen a jen sám sobě. Spousta lidí z Vás jen vysává energii. Někomu to třeba může připadat hloupé, ale já ty lidi přirovnávám k upírům, kteří z Vás vysávají krev a s ní i Vaší životní sílu.

A není to jen o tom naučit se vyslovit slovo "ne" nahlas. Je to i o tom vytřídit si věci v hlavě. To, že se naučíte říkat ne může znamenat, že ztratíte pár "přátel". Ale vadí Vám nemít v životě někoho kdo si prosazuje vlastní štěstí a spokojenost oproti Vašemu?. Ne.

Odřízněte se od negativity. Chcete myslet pozitivněji? Tak proč trávít čas s lidma, kteří na všechno jen nadávají a s ničím nejsou spokojení? Ačkoliv to třeba nechcete a ani si to nemyslíte, můžou Vás jejich názory dost ovlivnit. Sama jsem byla ještě nedávno díky těmto lidem se spoustou věcí nespokojený a nepřipouštela jsem si, že by v brzké době mohlo být líp. A je to tady - s těma lidma jsem omezila kontakt a najednou zas dokážu vidět růžověji. Obklopujte se šťastnýma lidma a od nich se nechtě nakazit dobrou náladou, no nezní to líp.

To je to co jsem pochopila teprve nedávno. Pár lidí se se mnou přestalo bavit, protože jsem se prý změnila. Až teď vidím, že na tom něco bylo. Byla jsem obklopená negativníma lidma a diky tomu jsem sama byla zrovna taková jako oni a kdyby mě ti přátelé nevyškrtli roznášela bych to negativitu sama dál. Jenže už je to vše jinak. Jsem zpátky ve starých kolejích připravená se s čímkoliv poprat líp než kdykoliv předtím!:)

Takže na závěr - pomáhejte ostatním, ale ne na úkor vlastního štěstí a naopak nechtějte to samé po ostatních na úkor jejich štěstí.:)

Sebeláska aneb sama sobě nejlepší kamarádkou?..

Sebeláska. V poslední době dost opakované téma. Ze všech stran slyšíte, že je hlavní se mít rád. Ale jak toho vlastně má člověk docílit? To už je těžší, jelikož tohle je prostě věc na kterou si člověk musí přijít sám. Já bych tu ráda napsala něco o mém souboji se sebeláskou, o mém názoru a přesvědčení a ostatních věcech, které se tohohle tématu týkají.

Jedním z prvních kroků je dle mého názoru uvědomit si to, kdo vlastně jsme, jaký jsme a to jestli jsme vlastně takoví jaký chceme. Není to o jen tom, se začít chovat namyšleně, muset vážit 50 kilo či se skrývat do nejnovějšího trendy oblečení. Stačí k sobě mít úctu, pokud máte pocit že na sobě chcete něco změnit, tak do toho, ale nedělejte to násilně. Sama dobře vím, kolikrát jsem se chtěla změnit, udělala jsem to co nejrychleji a pak mi jen stačila jedna zlá poznámka z okolí a byla jsem zpět kde jsem začala. Pokud změnu chcete, tak jí chtějte především kvůli sobě a ne kvůli ostatním. Jděte na to pomalu s kamarádským a nenásilným přístupem, ne že si budete říkat věci typu "jsem hrozně tlustá tak musím přestat žrát", chcete zhubout? Tak fajn, ale říkejte si, že je to pro zdraví vašeho těla, které vám bude vděčnější za ovoce a zeleninu než za čokoládu. Ale to je jen příklad přístupu.

Na co se na sebe každé ráno mračit do zrcadla, když se na sebe můžete usmát. Proč zkoumat každý detail vašeho obličeje, když můžete polonazí tancovat a zpívat si u čištění zubů? Jednoduché radosti života. Dělejte si radost, blbněte, nepřemýšlejte nad tím, kolik vám je. Nikdo vás přece nevidí a tak nikdo ani nemůže řešit, že na tohle nemáte věk. A i kdyby vás ostatní viděli, tak jim to stejně přeci může být úplně ukradený. Na co hodinu utrápeně stát u zrcadla a přemýšlet co si vzít na sebe, aby vás to nezvětšovalo, nezmenšovalo a podobně? Vemte si to v čem se cítíte dobře a okolí to hned pozná. Vyjděte na ulici s úsměvem a usmívejte se na lidi okolo, uvidíte že vám ten úsměv brzo někdo vrátí, což vám udělá radost. Najděte si to, co na Vás máte rádi. Máte krásné oči, vlasy, zadek či cokoliv jiného? Udělejte z toho přednost. Nevšímejte si nedokonalostí ale zaměřte se na to hezké.

Dělejte si radost všelijakýma blbůstkama, které vám vykouzlí ten úsměv, at už je to jen to, že si uděláte čaj a zachumláte se do pelechu.Přemýšlíte nad tím, když na ulici vidíte kaluž, že do ní skočíte? Směle do toho pokud vám to udělá radost.Poslouchejte hudbu, která ve vás probudí jen radost a zazpívejte si z plných plic.  Všechny maličkosti tvoří celek a uvidíte že ikdyž si budete dělat radost věcma, které nejsou hmatatelné na své psychice to pocítíte. Buďte pro sebe nejlepší kamarádkou a říkejte si to, co si přejete slyšet. Jakmile to vyslovíte nahlas je to úplně jiné než když si to jen říkáte v duchu

Slýcháte kritiku v okolí? Zapomeňte na to, kamarády si totiž vybrat můžete, oblečení si taky můžete vybrat, ale oblečení na kamarádovi už ne. To je to. Každý by si měl řídit svůj život. Ale zase to neberte úplně doslova, někdy vám kamarád chce opravdu jen poradit a né vás řídit.

Pokud neznáte projekt #zanormalniholky, tak se na něj určitě podívejte tady:) a nechte se tam také inspirovat. Pokud umíte anglicky tak určitě doporučuju Selfloveclub a Bodyposipanda :).

Hlavně nezapomínejte na to, že to nepříjde ze dne na den, ale musíte na tom ustavičně pracovat.

NEZAPOMEŇTE PRO SEBE UDĚLAT KAŽDÝ DEN ASPOŇ JEDNU VĚC, KTERÁ VÁM UDĚLÁ RADOST ♥

Nový začátek?...

Období, které pravděpodobně jednou příjde v životě každého z nás. Příjde ta chvíle, kdy si už řekneme, že takhle dál žít nemůžeme. A to se přesně nedávno stalo v mém životě. Dostala jsem se na nejhlubší dno kam se člověk vůbec může dostat - a víte co? Teď zpětně mi to ani tak nevadí, protože kam vede jediná cesta ze dna? No přece nahoru. Stačí se jen odrazit a vydat se směrem vzhůru.

Jenže teď přichází ta složitější část než je říct si, že začneme znovu. Chce to udělat velkou tlustou čáru za vším. Nejdříve si urovnat v hlavě myšlenky na to, co teď doopravdy chcete a co už se do Vašeho života vrátit nesmí. U mě to jsou například falešní přátelé - a nemyslím tím lidi, kteří předstírají to, že se s Vámi kamarádí - ale  i ty, kteří s Vás jen vysávají energii ku jejich prospěchu. Není dobré si držet u těla lidi, kteří si na Vás nikdy neudělají čas, když potřebujete Vy, ale jsou tu jen, když to potřebují oni.

Další věc, kterou jsem se rozhodla změnit je vztah a názor na sebe samotnou. Kdo mě znal ví, že jsem k sobě dřív neměla kdoví jak dobrý vztah. Pořád jsem na sobě jen něco kritizovala, snažila se nevylézat moc mezi lidi a když už jsem někde byla, byla jsem zamlklá protože jsem jen přemýšlela o kolik hezčí jsou všechny ty holky okolo mě. Ale s tím se snažím skončit. Ne, není to záležitost jedné minuty, hodiny či dne. Cesta za sebeláskou je trnitá, čas od času se dostanete na úplný začátek, ale nesmíte to vzdát. Musíte se postavit zpátky na nohy a pokračovat, nikdo jiný tohle za Vás neudělá.

Změňte své myšlení. Nedívejte se na všechno tak negativně, neodsuzujte ostatní. Sami přece víte, že o Vašem životě ostatní nemají ani páru a tak stejně Vy nemáte páru o životě ostatních, tak proč odsuzovat? Proč být na ostatní zlí? Oni přece nemůžou za to, že se Vám třeba nedaří nebo nejste sami se sebou spokojení. Sama vím, že jsem své myšlení v poslední době změnila a přenastavila a jsem mnohem šťastnější než kdykoliv předtím a to nemám o nic víc, než kdy jindy.

Nečekejte na lepší šanci, začněte hned:)